Tip na knihu Pohádky japonských dětí jsem našla u Iri a Ježíšek ho nejspíš objevil na dej mi dárek ;). Autor Joe Hloucha nás nechává nahlédnout do japonské kultury, kterou může zajímat třeba takovou maminku nebo tatínka a děti se ponaučí z jejich pohádek, pověstí, bajek :)
Zvyky které mají zakořeněné v rodině po staletí, úctu dětí k rodičům a vlídnost rodičů k dětem obdivuji . Dozvíte se něco z toho jak se dětí učí, že neslaví jmeniny, narozeniny ani vánoční svátky, místo toho mají slavnosti loutek věnovaná děvčatům a slavnost kaprů pro hochy. Příběhy, které si vypráví celá rodina při tzv. mukaši banaši - pohádkových večerů jako zvyk možná zavedu i v naší rodině...trošku upravenou verzi :).
Cituji z knihy: "Panoval dříve v Japonsku krásný a rozumný zvyk, tak řečené odvykání strachu. V přede určený den po večeři, sešly se v domě děti příbuzných a známých k pohádkovému večeru. Dědeček uchýlil se s nimi do tiché nerušené komnaty, kde svým malým posluchačům vyprávěl různé hrůzostrašné události. V přestávce po každé povídce posíláno bylo jedno z dětí do odlehlé komnaty na druhém konci domu nebo v hořejším patře, aby přineslo buď nějaký předmět tam schovaný, nebo vlákno z knotu svítící tam olejové lampy. Tím dokázati mohlo každé z dětí, že je statečné, že se nebojí v noci samo, že nevěří v ty duchy a příšery, kterými se pohádky jen hemží. Tak odnaučovaly se japonské děti strachu."
A jsem teta!!!!!
Žádné komentáře :
Okomentovat
Děkuji za vaši zprávu :)