PF 2019

...

Rok 2018 byl pro mě plný strachu a bolesti...

To ráno, kdy mi zemřel táta, jsem seděla v kuchyni a sledovala východ slunce. Čas se nezastavil a den pokračoval jako by se nic nestalo. Vnímala jsem každičký nádech, tikot hodin, bezejmenné chodce i dcerou ostříhané rolety a říkala si kdy to asi udělala?

Když je člověk blízko smrti, najednou jsou jistoty narušeny, ale přitom obrysy toho co skutečně chci jsou jasnější. Zvláštní paradox. 

Přeji vám, aby jste našli respekt sami k sobě a žili tak jak si přejete :)